Heh...

Před chvílí za mnou přišla maminka...

Říkala, že náš roční účet za vodu je 18 000.

Dodala, že jen za teplou.

Já odpověděla, že jsme rodina plejtváků.

Obrovských.

Šla bych se rychle a šetřivě osprchovat, kdyby sestřička po dvou hodinách konečně vylezla z koupelny.

Když se nebe zatáhlo

Mně hlavou táhlo 105 myšlenek plus jedna poloviční.

Jen ta jediná byla o učení. Říkala mi, že jestli budu pokračovat stylem nynějším, dopadnu bledě.

Mám ráda bledule...nejkrásnější rostou v Krkonoších...celé pláně bledulí,

tolik krásy (když jsem je poprvé viděla, bylo přesně stejné počasí jako dnes).

Z okna vidím obří oranžové rameno jeřábu. A to mi připomíná hektokotylové rameno hlavonožců, které samo aktivně vyhledává samici a moji maturitní otázku fylogeneze rozmnožovací soustavy. Leží mi na posteli a posmívá se, že poletím jako greased lightning, když si ji vytáhnu.

Proč se jen věnuji dříve dvaceti jiným věcem, než jí? Třeba psaní těchto hlodů z hladu, jak by řekla moje milá sestřička...

A proč mi v hlavě zavazí dalších 104 myšlenek...

Je šedivo a pošmourno.

Ale jen venku.

Úterní odpolední

Od ucha k uchu
koule plná vzduchu.
Od temena k bradě
duto jako v sudě.

Zajímavé, že prázdno může tak třeštit.
Ta skořápka se asi brzo rozskočí.

Zatímco se koupeš...

Jsem hrozná vodoplytka.
Hraje mi Jarek, jak tomu odolat...

Chudáci děti v Africe (na Sahaře)