Když se nebe zatáhlo

Mně hlavou táhlo 105 myšlenek plus jedna poloviční.

Jen ta jediná byla o učení. Říkala mi, že jestli budu pokračovat stylem nynějším, dopadnu bledě.

Mám ráda bledule...nejkrásnější rostou v Krkonoších...celé pláně bledulí,

tolik krásy (když jsem je poprvé viděla, bylo přesně stejné počasí jako dnes).

Z okna vidím obří oranžové rameno jeřábu. A to mi připomíná hektokotylové rameno hlavonožců, které samo aktivně vyhledává samici a moji maturitní otázku fylogeneze rozmnožovací soustavy. Leží mi na posteli a posmívá se, že poletím jako greased lightning, když si ji vytáhnu.

Proč se jen věnuji dříve dvaceti jiným věcem, než jí? Třeba psaní těchto hlodů z hladu, jak by řekla moje milá sestřička...

A proč mi v hlavě zavazí dalších 104 myšlenek...

Je šedivo a pošmourno.

Ale jen venku.